Hradby, místo čekající na dům
Něco málo úvodem: … strážní osada Zlabings / Slavonice vznikla ve 12. století u brodu přes potok, na významné křižovatce cest. Ze severu na jih vedla stezka z Prahy do Vídně, z východu na západ, tak zvaná solná stezka z Brna do Pasova. Král Přemysl Otakar II. nechal město v roce 1278 opevnit, Slavonice sevřely mohutné hradby s vodním příkopem. V roce 1423 odolaly hradby útoku husitských vojsk, v dalších dobách však již nebyly udržovány a postupně mizely pohlceny rozpínajícím se městem. Také vodní příkop byl zčásti zasypán a zastavěn.

Hradby jsou pro Spolkový dům velice významné. Stavebníci, při jeho stavbě v roce 1932, chytře využili hradebních zdí jako přirozený základ domu. Hradby byly prozkoumány při rekonstrukci domu v létě 2012.

Verein Deutche Haus – Slavonice sobě
V roce 1931 byl ve Slavonicích založen zastřešující spolek sdružující místní spolky (sportovní, divadelní, pěvecký, karetní, střelecký a další) pod zastřešujícím názvem Verein Deutche Haus – Spolek německý dům. Spolek si dal za cíl postavit si dům, jako zázemí pro spolkovou činnost. Založení spolku i plánování stavby domu v letech 1929 – 1932 značně ovlivnilo sílící proněmecké hnutí v česko-rakouském pohraničí. Ve stanovách spolku bylo zakotveno, že členy nesmí být obyvatelé jiných národností, než Němci. V sousedním domě do náměstí spolek provozoval hospodu a Německý dům vznikl jako společenský sál ve dvoře a zadním traktu domu, na bývalých hradbách. Na stavbu domu byla zorganizovaná veřejná sbírka. Stavba, slavnostní otevření v roce 1932 i následné programy byly významnými společenskými událostmi.

Ve volbách v roce 1935 zvítězila ve Slavonicích, stejně jako v dalších pohraničních oblastech, Henleinova Sudetoněmecká strana. V říjnu 1938, kdy bylo československé pohraničí po Mnichovské dohodě přičleněno k Německu, zažívali slavoničtí radostné, německé období, obyvatelé národnostních menšin pohraničí opustili. V průběhu druhé světové války, v roce 1942 byl spolek zrušen a jeho majetek, včetně Německého domu byl převeden do majetku města.

Německý dům nahradilo KINO
Poválečné dění roku 1945 odráželo i ve Slavonicích bouřlivé nálady vítězů i projevy válečných traumat. Němečtí obyvatelé byli v červnu 1945 vyhnáni do Rakouska, Slavonice zůstaly prázdné. Vzápětí se do města přistěhovali z nedalekého vnitrozemí první novoosadníci. Oslavy konce války, setkávání a organizování nového poválečného života, to vše probíhalo v sále Německého domu. Poválečný silný vliv komunistů v pohraničí, vítězství KSČM v únoru 1948 a v neposlední řadě sílící vliv Sovětského svazu na Československou republiku, znamenaly od roku 1952 uzavírání hranic s Rakouskem, postupné a důkladné prověřování obyvatele, izolaci zdejší společnosti a budování železné opony.

Německý dům, po válce přejmenovaný na KINO, byl zázemím i pro lidové soudy v 50 tých let, kdy byli takto souzeni odpůrci kolektivizace i odpůrci nového socialistického zřízení. V sále kina jim byl přečten rozsudek, majetek zabaven a za domem od potoka byli odsouzení sedláci odváženi do vyhnanství, nebo do vězení. Sálem kina prošli v letech 1951 – 1953 i lékaři, učitelé a živnostníci, kteří se v dobré víře v poválečnou svobodu usadili ve Slavoniích. V rámci komunistického prověřování společnosti v pohraničí, byli shledáni nespolehlivými pro pobyt u rakouských hranic a dobrovolně, nebo nařízením, se museli vystěhovat.

Město a okolí bylo zakleto do pohraniční izolace, ale život běžel dál. Slavonice i KINO žily i společenským životem – promítali se filmy, konaly se plesy, tancovačky, divadelní představení a schůze.

KINO už jen kinem
Významným mezníkem pro KINO je rok 1979, kdy započala, v „akci Zet“ výstavba nového Kulturního domu. Ten po svém otevření převzal roli hlavního zázemí společenského života města. KINO tak zůstalo jen kinem a s drobnými stavebními úpravami sloužilo až do roku 1984.
V roce 1984 byl Spolkový dům-kino navržen k přestavbě. Megalomanský plán počítal s modernizací a rozšířením kapacity na 400 diváků (na celkový počet obyvatel 2500). V letech 1986 1989 v domě zavládl stavební ruch, jehož výsledkem byly obludné přístavby chodeb a schodišť, stupňovité hlediště v hlavním sále. Nedokončenou stavbu zastavila Sametová revoluce v roce 1989. Na dalších bezmála 15 let se Spolkový dům z města jakoby ztratil a zavřený postupně chátral.

Chátrající dům ožívá
Rok 1989, konec totalitního komunistického režimu v Československu a otevření hranic s Rakouskem, přinesly i do Slavonic nový, svobodný život. Záchrana zprvu mířila na historické stavby a dům (dříve Německý, později KINO) sledoval překotné dění 90 let z ústraní. Stále rozestavěný, zavřený a chátrající.

Až v roce 2001 prostory domu objevují místní nadšenci a ti začínají dům probouzet k životu. V roce 2003 byl dům, ve stávajícím stavu staveniště, zpřístupněn veřejnosti. Pamětníci starého Německého domu a KINA bloudili nesmyslnými labyrinty schodišť, chodeb, předsálí a přísálí, které po sobě zanechala nedokončená přestavba. Oživování domu s sebou samozřejmě neslo i odtajňování jeho historie, osudů města a jeho obyvatel. V roce 2004 se zde sešli němečtí rodáci a jejich
vzpomínky posloužily jako cenné kousky skládanky místní zamlčované historie.

Dva melouny za kino
Nadšení aktivistů zchladily na jaře 2004 kroky samosprávy města Slavonice – byla vypovězena smlouva o spolupráci na oživování domu, zamítnuta žádost o pronájem domu s cílem ho obnovit. Rozhodnutím zastupitelů byl dům nabídnut komerčně k prodeji ve veřejné soutěži. Jedinou příležitostí jak pokračovat s obnovou domu k původnímu společenskému využití, bylo dům koupit. Za neuvěřitelných okolností se toto v červnu 2005, podařilo. V roce 2006 tak přešlo rozestavěné, chátrající kino za 2 miliony korun českých, do vlastnictví místní neziskové organizace Slavonická renesanční, obecně prospěšné společnosti.

Nový Spolkový dům
V letech 2007 – 2012, dlouhých pět let probíhaly přípravné práce – plánování přestavby, hledání finančních zdrojů, atp. Stavíme z papíru.
V roce 2009 byl plán přestavby – architektonická studie oceněna Hlávkovou nadací, v červnu 2013 byl tento projekt vybrán na světový festival architektury do Londýna. V roce 2010 jsme uspěli s žádostí o finanční dotaci z programů Evropské unie na rozvoj zázemí pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu.
V červnu 2012 bylo zahájeno bouráním a v listopadu 2012 byl oslaven základní kámen nového domu. Za rok poté, v listopadu 2013 byl Spolkový dům slavnostně otevřen veřejnosti.

Nový Spolkový dům nabízí především vzdělávací a osvětové programy, dále kulturní vyžití. Dům je zázemím pro společenský život města, otevřeným prostorem pro aktivity místních i přespolních spolků – neziskových organizací, čímž naplňuje své jméno spolkový dům.

Ocenění, reportáže, časosběr, kniha
Obnova Spolkového domu byla několikrát oceněna na tuzemských i zahraničních fórech. První ocenění projekt získal dávno předtím, než proběhla stavba a dávno před tím, než bylo vůbec zřejmé, že stavba proběhne. V roce 2009 Hlávkova nadace vyzdvihla – …..“ významný přínos pro kultivaci místní polis“